69.17 Tazatel: To je bod, který mi připadá dost matoucí.
Přesun do negativně polarizovaného času/prostoru je funkcí svobodné vůle pozitivně orientované entity. Je to však také funkce jejího nedostatečného pochopení toho, co dělá. Jsem si jist, že kdyby entita plně chápala, co dělá, nedělala by to. Je to funkce jejího negativně polarizovaného druhého já, které vytváří situaci, kdy je, řekl bych, do této konfigurace nalákána.
Jaký je princip s ohledem na První zkreslení, který umožňuje, aby tohle nastalo, jelikož máme dvě části Stvořitele, každou se stejnou hodnotou nebo stejným potenciálem, řekl bych, ale opačně polarizovanou, a vzniká nám tato situace. Mohl byste mi říci, jaký filozofický princip stojí za tímto konkrétním aktem?
Ra: Já jsem Ra. V tomto ohledu jsou důležité dva body. Zaprvé tu máme situaci, kdy entita dostane
cestovní
mapu,
která je špatně označená a ve skutečnosti je docela nesprávná. Entita se vydá na cestu ke svému cíli. Přeje si pouze dosáhnout místa určení, ale protože je zmatena nesprávnou autoritou a nezná území, kterým projíždí, beznadějně zabloudí.
Svobodná vůle neznamená, že nenastanou okolnosti, kdy se výpočty zvrtnou. Tak je tomu ve všech aspektech životní zkušenosti. I když nedochází k chybám, dochází k překvapením.
Zadruhé, to, co my a vy děláme při práci, jako je tato, má magický náboj, chcete-li použít tento tolik nepochopený termín. Možná bychom mohli říci metafyzickou sílu. Ti, kdo vykonávají mocenskou práci, jsou k dispozici pro obousměrnou komunikaci s entitami zhruba podobné síly.
Je štěstí, že entita Orionu nemá přirozenou sílu této skupiny. Je však poměrně disciplinovaná, zatímco tato skupina postrádá jemnost odpovídající její síle. Každý z vás pracuje ve vědomí, ale skupina nezačala pracovat jako skupina. Individuální práce je užitečná, neboť ve skupině si jednotlivci navzájem pomáhají.
[Mezi koncem této odpovědi a začátkem další otázky je 48sekundová pauza.]