Hry

19.17 Tazatel: Můžete mi říct, která tendence vytváří jejich tah směrem k vybrané cestě služby sobě?

Ra: Já jsem Ra. Můžeme hovořit pouze v metafoře. Někteří milují světlo. Někteří milují temnotu. Je to záležitost unikátního a nekonečně různého Stvořitele, který si vybírá a hraje napříč svými zkušenostmi jako dítě na pikniku. Někteří si užívají piknik a uvědomí si, že slunce je krásné, jídlo chutné, hry osvěžující, a září s radostí stvoření. Některým připadá noc nádherná, jejich piknikem je bolest, obtíž, utrpení druhých, a zkoumání zvrácenosti povahy. Tito si užívají odlišný piknik.

Všechny tyto prožitky jsou dostupné. Je to svobodná vůle každé entity, která si vybírá formu hry, formu potěšení.

34.12 Tazatel: Myslel jsem, že to bylo správně, ale nebyl jsem si jist. Můžete mi dát stejným typ informací, které jsme zde dostali, s ohledem na nemanifestované já, které interaguje mezi sebou a přístroji, hračkami atd. – vynálezy?

Ra: Já jsem Ra. V této konkrétní situaci se znovu koncentrujeme z větší části na oranžové a žluté energetické centrum.

Mnoho vašich přístrojů mezi vašimi lidmi, to jest těch, co nazýváte komunikačními zařízeními (pozn. překl.: nejspíše jsou na mysli televizní a rozhlasové přijímače), a jiná rozptýlení jako méně soutěživé hry, můžou být v negativním smyslu viděny jako, že mají zkreslení zanechání komplexu mysli/těla/ducha neaktivovaným, čímž je aktivita žlutého a oranžového paprsku velmi oslabena, a tudíž vytrvale snižuje možnost eventuální aktivace zeleného paprsku.

Jiné z vašich přístrojů mohou být viděny jako nástroje, kterými entita zkoumá možnosti fyzického nebo mentálního komplexu a v některých málo případech komplexu ducha, a tudíž aktivuje oranžový paprsek v tom, co nazýváte vašimi týmovými sporty a v ostatních přístrojích jako vaše způsoby přepravy. Ty mohou být viděny jako způsoby zkoumání pocitů moci; obzvláště moci nad ostatními nebo skupinová moc nad jinou skupinou ostatních-já.

50.7 Tazatel: Děkuji vám. Můžete rozšířit koncept jenž je: pro entitu je během inkarnace ve fyzickém světě, jak jej nazýváme, nezbytné, aby se stala polarizovanou nebo správně interagovala s ostatními entitami, a proč toto není možné mezi inkarnacemi, kdy si je vědoma toho, co chce dělat, ale proč musí vstoupit do inkarnace a ztratit paměť, vědomou paměť, toho, co chce dělat, a pak jednat způsobem, jakým doufá, že jednat bude? Mohl byste to prosím rozvést?

Ra: Já jsem Ra. Uvedeme příklad člověka, jež vidí všechny karty v pokeru. Pak celou hru zná. Je to jako hazardovat v dětské hře, neboť to není riskantní. Ostatní karty jsou známé. Možnosti jsou známy a karty budou hrány správně, ale bez zájmu.

V času/prostoru a na úrovni pravé zelené barvy jsou karty všech oku otevřené. Myšlenky, pocity, potíže, ty všechny mohou být vidět. Neexistuje zde podvod a žádná touha pro podvod. Proto může být mnohé dosaženo v harmonii, ale mysl/tělo/duch z této inkarnace získá jen malou polaritu.

Pojďme tuto metaforu přezkoumat a rozšiřme ji do nejdelší pokerové hry, kterou si můžete představit, na dobu života. Kartami jsou láska, nelibost, omezení, smutek, potěšení atd. Jsou distribuovány a znovu distribuovány a znovu distribuovány, nepřetržitě. Během této inkarnace můžete začít… a zdůrazňujeme začít… poznávat své vlastní karty. Můžete začít uvnitř sebe sama nacházet lásku. Můžete začít vyvažovat svoje potěšení, svoje omezení atd. Avšak jediný náznak karet druhých-já je pohled do jejich očí.

Nemůžete si vzpomenout na vaše karty, na jejich karty, možná ani na pravidla této hry. Tato hra může být vyhrána pouze těmi, kteří se zbaví svých karet v rozpouštějícím vlivu lásky; může být vyhrána pouze těmi, kteří položí svá potěšení, omezení, své všechno na stůl a vnitřně si řeknou: „Všechny, všechny vás hráče, každé druhé já, ať už držíte v ruce cokoliv, já vás miluji“.

Toto je ta hra: znát, přijmout, odpustit, vyvážit a otevřít se lásce. To nemůže být dosaženo bez zapomnění, protože by to v životě bytostního celku mysli/těla/ducha nemělo žádnou váhu.

75.24 Tazatel: Odpověď na tuto otázku pravděpodobně souvisí s naším zkresleným pohledem na čas, ale vidím Poutníky v této úrovni, kteří přišli z páté nebo šesté úrovně — připadá mi, že by již měli být na poměrně vysokém stupni zasvěcení a musí následovat poněkud odlišnou cestu zpět k zasvěcení, které měli dříve ve vyšší úrovni, a dostat se v třetí úrovni co nejblíže k tomu stavu. Je to správně?

Ra: Já jsem Ra. Vaše otázka není zcela přesně zaměřena. Budeme se tedy tématu věnovat obecně.

Existuje mnoho Poutníků, které byste mohli nazvat adepty, kteří v současné inkarnaci nevykonávají žádnou vědomou práci. Je to otázka zaměření pozornosti. Někdo může být vynikajícím chytačem své herní koule, ale pokud oko není obráceno ke kouli v okamžiku, kdy je hozena, pak se může stát, že koule entitu mine. Pokud by na kouli obrátila oči, chytání by bylo snadné.

V případě Poutníků, kteří se snaží zrekapitulovat stupeň zasvěcení, kterého dosáhli před tímto životním zážitkem, můžeme poznamenat, že i po proniknutí skrze proces zapomnění je zde stále tělo aktivované žlutým paprskem, které nereaguje tak, jako adept aktivovaný zeleným nebo modrým paprskem. A tak můžete vidět nevyhnutelnost frustrací a zmatku kvůli přirozeným obtížím při manipulaci s jemnějšími silami vědomí prostřednictvím chemického aparátu těla aktivovaného žlutým paprskem.