Plénum

6.7 Tazatel: Jak jste byli schopni provést přechod z Venuše a předpokládám, že šestá úroveň, která... bylo by to neviditelné, kdybyste sem přišli? Museli jste změnit vaši úroveň, abyste chodili po Zemi?

Ra: Vzpomeňte si na cvičení s větrem. Rozpad do prázdnoty je rozpadem do jednotnosti, protože není žádná prázdnota. Z šesté dimenze jsme schopní manipulace, myšlenkou, inteligentního nekonečna nacházejícího se v každé částici světla nebo zkresleného světla, takže jsme byli schopní se obléknout do repliky našeho komplexu mysli/těla/ducha šesté úrovně viditelné ve třetí úrovni. Bylo nám to dovoleno Radou, která stráží tuto planetu.

82.6 Tazatel: To jsem si myslel, že asi řeknete. Předpokládám tedy, že na počátku této oktávy se z toho, co bych nazval prázdnotou prostoru, objevila semena nekonečného množství galaktických systémů, jako je galaxie Mléčná dráha, a rostla ve spirálové formě současně?

Ra: Já jsem Ra. Existují dvě oblasti potenciálního zmatení. Nejprve řekněme, že základní koncept je poměrně dobře formulován.

Nyní se obrátíme k těmto zmatkům. Povaha pravé simultánnosti je taková, že vše je skutečně současné. Nicméně ve vašem způsobu vnímání byste pravděpodobněji vnímali zasetí stvoření jako růst ze středu či jádra směrem ven.

Druhý zmatek spočívá v pojmu „prázdnota“. Nahradili bychom toto podstatné jméno slovem „plenum“[2].

82.10 Tazatel: Proč má tento podíl na Původní myšlence radiální gradient směrem ven? Tak jsem pochopil vaše vyjádření.

Ra: Já jsem Ra. Toto je plán jednoho nekonečného Stvořitele. Jedna původní myšlenka je sklizní všech předchozích, pokud chcete použít tento termín, zkušeností Stvořitele Stvořitelem.

Jakmile se rozhodne poznat Sebe, generuje Sebe do toho plena, plného slávy a moci jednoho nekonečného Stvořitele, které je ve vašem vnímání manifestováno jako prostor nebo vnější prostor. Každá generace tohoto poznávání plodí poznání, které má kapacitu, skrze svobodnou vůli, volit způsoby poznávání Sebe.

Proto se Stvořitel postupně, krok za krokem, stává tím, co může poznat Sebe, a části Stvořitele se podílejí méně čistě na síle původního slova či myšlenky. To slouží účelu zdokonalování Jedné původní myšlenky. Stvořitel nevytváří správně vzato, ale spíše zažívá Sebe sama.